Chleba, CPS a Erasmus - parada

Včerejší večer se jako klasicky ve středu vydařil. S předsevzetím, že nebudu pít jsem ráno vyrazil do Brna. Dařilo se mi to někdy do čtvrté hodidny kdy mě Květa výtahla na první hnusné pivo. S výmluvou vyučovycí hodiny jsem se dostal ze spárů a odešel do školy. Jenže co čert nechtěl. Kolega Dufek to asi zazdil a hodina se nekonala. Po společné poradě s ostatními spolužáky jsme došli k závěru, že musíme jít pracovat zase do hospody. :-( Tak jsme šli. Na mou střízlivou středu to zařínalo být moc a všem dnům neměl být pořád konec.
Práce na projektu trvala cca do osmi hodin, když jsme jako skupina vyrazili směr Erasmus party na FSS. Ano, zase Erasmus. A kdo nás do toho navezl? Ani mi nemluvte. Každopádně tohle byla první Erasmus sešlost, která by mi nebyla proti srsti. Promítání dokumentu o chlastání zahraničních studentů bylo zábavné a následné posezení v Hobbitu se taky dalo zvladnout. Následný přechod do Charlies uz byl horsí. Po příchodu na místo bylo všude plno lidí. Zněla všude nějaká řeč a co více, pořád se někdo po někom plazil. Jen na naší skupince bylo vidět, že by taky chtěla ale nikdo se plazit nechtěl. S postupnými dávkami alkholu docházelo na nejhorší. Květa začala shazovat oblečení. V ten moment se všechny naděje na jakýkoliv cokoliv rozplynuly jako dým. A já vyhlížel brzký konec.
Od podvečera jsem byl domluveny s Chlebem, že u něj opět přespím. Neviděl jsem v tom sebemenší problém. Když došla Květa, říkala, že Chleba dojde. Což jsem bral jako pozitivní prvek pač ho nebudu muset nikde nahánět. Když se ovčem neukázal do pul jedenácté znejistěl jsem. Poslal jsem mu utdíž sms. Samozřejmě bez odpovědi. Když jsem zkusil hovor tak to pečivo ani nezaregovalo. Pořád jsem viděl jiskřičku naděje, že dojdu a nějak ho probudím. A ono ejhle. Po mém příchodu k Chlebovi byly všechny zámky pečlivě uzamčeny a okna byly více než na povedeně a důmyslně řešeny. Ani klepání mi tentokráte nepomohlo. Chleba nebyl. Nu což, otočil jsem se a plouživým krokem kráčel smer město.
Po příchodu do centra jsem si to namíril do CPS. Kde jinde je taky free teplo :)) Sednul jsem za kompl a postu jsem mel prekontrolovanou behem chvilky. Taky zprávy na idnes se nedokázaly vysplhat na dobu delsí nez 10 minut. To byl problém. Co ted? Sebral jsem svá zvazadla a sel k nejblizsi lavicce s topením. Dobre jsem udelal...oprel jsem se a usnul. Jenze soudružka uklízečka má asi nasmlouváno hodně kšeftů a CPS ji vyšlo zrovna na noc...rámus vysavače me probouzí kolem páté ráno. Upadám do bezmoci. Když tu mě ozářila spásná myšlenka. Došel jsem za typkama z IT, alias i ostrahy, jestli jim nebude vadit kdyz se tam (s)proste natáhnu nekde na lavku. Dostalo se mi jasné odpovědi. "Když se nebudeš svlékat do pyžama tak klidně" To byl povel, který započal můj spánek. Zadní lavice na chodbě, u topení a nápojového automatu nesla moje jmémo.
Musím uznat, že spaní je to poněkud slabší. Ale děkuji za něho....

Už nejsem nejmladší

Už nejsem nejmladší. Dokazuje to jednak moje boles v zadech, bolevé kotníky, bolavý krk, namasírovana záda a touha po klidném domově. To že už nejsem nejmladší taky jde vidět na mých studijních výsledcích. Na 85 % přednášek mám 90% docházku a na 76% z nich chodim střízlivý. Začínám se měnit.
Svým způsobem za to může kamarádova stavba. Makám jak černý, ještě za levnější peníz, vlastně jen za děvky na kolaudaci. I když to taky svým způsobem neni zanedbatelny statek. :) Ale na stavbě je klid a mir. Člověk nepotřebuje na nic myslet nad ničím koumat, jen nad tim, kam ten 86 kg šutr přijde do te zdi položit. Byl jsem jmenovan stavbyvedoucim...pry mi jde tohle rozhodovani nejlepe. Asi to bude tim, že jsem hraval kdysi tetris.
A těd z jineho soudku.
a co třeba smrt. :-)) Ti z vas kdo chodi na kolegu Pavelku už asi vědí. Pan docent mě potěšil, vlastně mě dokoncě pochválil. Začínám starnout. Rozumím Pavelkovi.

Holky

Patnáctileté holky jsou fajn na pár dní.


Sedmnáctileté jsou fajn na pár týdnů.

S dvacítkami lépe nezačínat, pač prožívají krizi prvního přechodu.

S vrstevníci je to fajn, jen všechny hezké již jsou vybrané a jen zřídkakdy se nějaká uvolní.

O něco starší jsou fajn na sex.

Úplně starší si říkají, že jsou moc staré a i když jim okolí říká opak.

Sláva Ondráškovi

Tak jsem se dozvěděl, že můj poslední blog byl natolik pesimistický, že se mě každý ptal, co se mi stalo. Dokonce jsem se dozvěděl, že je to napsano jako by: "hodně hafo, jako kdybyste se rozešli, umřeli ti rodiče a ty sám čekal na výsledky testů na aids".

Tak že, snad jsme se nerozešli, o rodičích vím z posledního rána a na testy raději nejdu, abych nemusel čekat na výsledky. Ale na Bulharské sestřičky si dávám pozor, tak by to mohlo byt v pohodě. :-))

Chtěl bych řít, že nálada je už v pohodě. Už vidím svět v zelených barvách...občas prosvitne nějaká ta modrá, to když se podívám do vedlejšího bazénu. Můžou za to dva fakty. Jeden rozhovor s mou oblibenou slečnou a zjištění, že ji asi ještě uvidím. :-)) A kdo má na tom především zásluhu je Ondrášek.

Ondrášek je asi 5-ti týdení syn mé bývalé spolužačky Radky. Je to asi milé dítě, i když jsem jej nikdy neviděl. Ale Raduš se rozhodla, že jej pojede zapít za svými bývalými kamarádkami a posléze i kamarády. A tak jsme se Vitou pekne vterli a musím uznat, že to byla parádní párty. Jen jedna věc mě mrzí. Porušil jsem svůj měsíc nealka - ale Ondrášek je důležitější.

Ještě jedno upozornění pro všechny. Nikdy si nedávejte banánové cappy. Takovy hnus jsem ještě neviděl. :)))

Ondraškovi čest a slávu.

No konečně...

Tak je to konečně tady. Dostal jsem se k napsání blogu. Za poslední dobu se toho hodně stalo, ale k napsání mě dohnalo něco úplně jiného. Všichni mě a na mě serou. To je základní motiv tohoto blogu.

Před nedávnem jsem zažil nevšední zážitek. Tandemový seskok z letadla ze 4 000 m. Byla to paráda...letěl jsem 60 vtěřin volným pádem. Ke konci to bylo rychlostí cca 210 km/h. No paráda. Lepší než tak jet v autě. Jen mě nasralo, že to tak brzy končí. :-(

Před nedávnem jsem se seznámil s holkou....jak nevšední. Známe se od vidění již nějaký měsíc, ale promluvili jsme na sebe až nedávno. Dal jsem ji své telefonní číslo a čekal....čekal jsem déle než tyto tečky. Ve tři v noci asi za čtyři dny, když už jsem si říkal, že to bylo zbytečné mě prozvonilo číslo a bla ruka v rukávě.
Následně jsme se sešli a dlouho si povídali a chodili, lizali zmrzlinu. No paráda. Asi jsme si padli do oka. Od te doby si piseme a nebo voláme....aby to uvedl na správno míru. Píšu a volám a zřídka kdy dostávam na sms odpověď. Ale v telefonu jsme na sebe milí. Měli jsme se vidět ale měla nehodu. Věřím tomu. Snad je v pořádku. Když jí napíšu čekam několik dní na reakci. Pak volám. Jsme slaboch a jsem s ni rad a rád ji slyším. Chtěl bych s ní být. Nejde to. Sere mě jak sere na svůj telefón a nevím, co s ní je. :-(

Poslední dobou mě serou kecy mých známých a blbé vtipy, které mi dříve nevadily. Buď jsem se změnil nebo jsou všichni ostatní hloupí, ale serou mě. Jsem radší když na mě nemluví. Ale občas dokáží i potěšit a to bych nechtěl abych o to přišel.

Zjistil jsem, že mám v kontakt listu ICQ asi dvě třetiny lidí kterým nemám co říct a se kterými se ani nezdrvím. Přemýšlel jsem, že bych je vymazal, ale přeci občas můžu něco potřebovat a byla by škoda je vymazat. Sere mě, že je každý důležitý i když je zbytečný.

Sere mě, že jsem poslední dobou přecitlivěly a nasraný.

A především mě SERE, to že život není peříčko a pokud chceme pomáhat tomu koho máme rádi tak nás k sobě moc často nepustí.

Zitra napíšu blog

Dal jsem si předsevzetí, že zítra napíšu blog. Mám dokonce i téma...nechtě se překvapit.

Do roka a do dne

"Lomikare, Lomikare! Do roka a do dne, vyzvu ťa na boží sůd." Známá to věta české literatury. A tak i já se vracím na místo činu. Bude tomu přesně rok, co se uskutečnilo první kolo meho boje za titulem. Nejde o titul posledního trosečník nebo titul tanečníka roku, ale titul Bc. A jako ostatní doufám, že v úterý tuto cestu ukončím. Vrátím se na místo činu a předvedu jim to, na co jsem se tak pečlivě chystal.


A jelikož jsem se v minulém postu zmínil o básni z loňského roku, rozhodl jsem se s Vámi o ni podělit.

Lásku potkati

Chtěl bych potkat lásku bez starosti

Chtěl bych potkat lásku bez bolesti.

Chtěl bych potkat lásku na první pohled,

Abych už nepotřeboval cizí dohled.

Chtěl bych potkat ženu co má hnědé oči,

Co je krásna jak Indiánka „Nšoči“.

Chtěl bych ženu co je hodná, milá,

A aby si mě taky oblíbila.

Chtěl bych potka ženu, co má modré očka,

Vždyť přeci i ta muže byt super kočka.

Krásný úsměv, pěkný vzhled,

Zaujme mě na pohled.

Chtěl bych jednou takovou

Co by byla jenom mou.

Chtěl bych, aby měla pod čepicí,

A byla krásná bdící, spící.

Vždyť zas tolik nežádám,

Vždyť chci jenom trošku.

Zatím tajně uctívám,

Jen jí podobnou sošku.

Snad jednou přijde správný den,

Kdy splní se mi tenhle sen.

Snad se Amor umoudří,

A trápení mě ušetří.

Vím, že tady někde chodí,

Vím, že taky tohle hledá.

Samota nám sice škodí,

Ale láska ta se nedá.

Historie se opakuje aneb měl pravdu Platón, Marx nebo Popper

Začíná mi z toho hrabat. Občas si hodím relax na ICQ abych úplně nezblbnul. Ale i v této komunikaci (Habermas) si uvědomuji, že melu hovadiny. Nejspíše je to nějaké upouštění ventulu, nebo seberealizace interpersonální komunikací. (Arendotvá).
Svůj problém jsem si uvědomil, když jsem přemýšlel nad slovem (s(z))hydratuju. Samo slovo o sobě je nejspíše hovadina, ale mělo návaznost na složení SZZ a opití se do nálady. Tohle malé upozrnění, že myslím na kokotiny jsem nebral vážně a řekl jsem si, že každý člověk je omylný (Popper) a zkusil jsem si to ověřit (Popper) abych si byl vším jist. Tu mi došlo, že přemýšlím nad tím, jak udělat verš na téma Místo mozku, z piva kostku...ale tak, abych tam dostal slovo anarchie. (Chtěl bych tam dostat anarchokapitalismus, ale zdálo se mi to dlouhe.)
Uvědomění, že začínám veršovat mi připomnělo, že jsem před loňskýma státnicemi začal v noci vešovat. Došlo to tak daleko, že jsem veršoval i lidem do ICQ. Prostě mi hráblo. Ale aby nebyl všemu konec. Když jsem si uvědomil, že se historie opakuje, první co mě napadlo byla myšlenka na Platona a Popera, také na historický - materialismu klasického marxismu.

Asi mi fakt hráblo.

PS: Sere mě, že slovník ve firefoxu nezná základní pojmy politické filosofie: Popper, Arendtová...

Úterý

No jo, zní to divně. Je středa a já chci úterý. Tedy nevím jestli úterý jako celek, ale mám pocit, že kdyby to teď přišlo, že by to bylo fajn. A kdyby už bylo úterý přesně tolik hodin kolik je nyní bylo by to ještě lepší.

Už mi z toho hrabe. Předpokládám, že ve čtvrtek budu chtít úterý.

Je mi z toho i nevolno a myslím, že v pátek budu chtít úterý.

Dostal jsem i střevní problémy a přestože bude sobota, tak budu chtít úterý.

Dodržuji všechny návyky, co jsem si poslední dobou udělal. A v neděli budu chtít úterý.

Začal jsem poslouchat Lucku Vondráčkovou. V pondělí nebudu chtít, aby kdy úterý přišlo.

Na státnice přijede Kryzstof........přijede v úterý.

Kdo je mi nejblíže

Pilně jsem se vrhnul na studium politické filosofie. Někdo by mohl říct, že to jsou otřesné kecy. Ano s tím se nedá než souhlasit, ale začínám mít pocit, že ty pány a případné dámy (Arendtová, Říchová), že je prostě začínám mít rád.

Neřekl bych, že je mám rád jako někoho kdo mi prospívá nebo škodí. Mám je rád asi tak jak někdo může mít rád ježka v ..... s tou podmínkou, že tam toho ježka má dobrovolně. Situace v mém případě se liší ještě několika dalšími atributy. Jedním z nejvýraznějších je doba, jakou s danou osobou strávím. Počínaje minutami a konče až několika měsíci. (Viď Blanko) Od tohoto atributu se odvíjí ty ostatní, i když né všechny. Atribut času ovšem určuje velikost ježka, jež trápí náš organismus na místě, odkud vychází finální produkty lidského metabolismu.

Důležitým atributem je také způsob myšlení každého z "filosofů". Od raných mě celkem sympatických lidí jako byl Aristoteles nebo Tomáš Akvinský, přes zastánce Anglické revoluce a následné odpůrce Francouzské revoluce se dostaneme až k Kritikům z Frankfurtu. Jejich spojení Freuda se vším možným je pozoruhodné. Teorie, v níž se rozvíjí genitální a pregenitální věci doplněny o anální a orální obzor mě doslova uchvátily. Obohacení mých vědomostí o to, že žijeme v anální pregentální společnosti jsem si vždycky přál.

Abychom se vrátili zpět k oblíbenému ježkovi. Tento druhý atribut nám určuje, jak má ježek ostré bodliny. A mohu potvrdit, že Habermas ty bodliny nabrousil dostatečně.
Do celé rovnice mi chybí již jen jeden důležitý atribut. Je to proměnná, která určuje pohyb ježka. Tato proměnná je pro mě doposud neznámá. Možná by se za tuto proměnnou dala označit doba zbývající do státnic, ale to si nejsem jisty.

Proto bych rád vyzval všechny, kteří mají návrh na určení třetího atributu aby podali své návrhy. Třeba se taky jednou stanem ježkem.

Měl jsem tema, připadlo mi hrozně fajn...

Napsal jsem tohle téma do blogu....

Po přečtení jsem usoudil, že je to strašná hovadina...

Netrvalo dlouho a cele jsem to smazal...

Snad mě příště napadne něco rozumného...

Chtěl jsem aby jste věděli, že se jen pořád neučím a občas publikuji. Ale asi to dělám špatně. Měl bych se více učit.

It`s time to eat.


It`s time to sleep.


It`s time to study.


It`s time to Bc.

Ač je vám jak chce....večer je vždycky smutno. :-(

Hrozí vám alkoholismus?

Poznáte-li se v následujících příznacích, považujte se za člověka, který má problémy s alkoholem.

Když se opijete, míváte výpadky paměti.
Pijete tajně.
Často na alkohol myslíte.
Své pití zdůvodňujete racionálními výmluvami.
Když se opijete, máte agresivní sklony.
Po vystřízlivění máte pocity viny.
Pijete i ráno (případně přes den).
Vaši kamarádi vám říkají, že pijete příliš.
Máte problémy s mezilidskými vztahy.
Trvá vám déle a déle, než se vám podaří opít.

Jsem v pohode. Poznávám se jen v některých...tak že jsem za vodou.

A k poslednímu podu...myslim, že je to blbost...s praxi se zrychluje tempu...tak že doba je pořád stejná. Jednotka cca...jeden večer.

Dnes ráno jsem byl běhat.

Je to příjemné a osvěžující, ale jsem zvědav jak dlouho mi vydrží vstávat v pět ráno.

Radost

Tak jsem se rozhodl si dělat radost...včera mi rodiče dovezli dárek k narozeninám, na který si poctivě vydělávám "prací". Jedná se o 20" LCD. Krásný obraz...jen mu chyběly bedničky. Jenže já jsem kluk vynalézavý a nenechal jsem se zastrašit. Vyrazil jsem do víru maloměsta a začal se pídit po řešení problému...hledal jsem na bazéně, na OMV, taky jsem to hledal v prodejně se spodním prádlem...ale ten pravý okamžik nastal, když jsem navštívil prodejnu s PC komponenty...v nabídce byly buď jedny nebo druhé bedničky. Vybral jsem si ty druhé...vypadaly krásně. Celé hranaté a z kartonu. Jejda, tak to byl asi jen obal. Ale měl hezké obrázky.
Řekl jsem si, že budu tedy dalších 20 hodin na bazéně a vydělám si na ně. Přistavil jsem své Autko a naložil je. Jsem celý netrpělivý. No už se těším až si je doma zapnu.
Dorazil jsem dom a jako první jsem vše nachystal, až nastal ten okamžik.
ZASUNUL JSEM.
Je to paráda. Krásně mi to duní pod nohama. Přál bych to všem slyšet. Možná mě to donutí k poslechu hudby. Doposud jsem se tomu vyhýbal.
Tak inovaci zdar a na kaci to zapijem.

Párty

Abych taky nezanedbal Vás všechny....tak všechny zvu na svou narozeninovou párty a chlastem a prasetem....více info na Drapal`s page.

Blanko, děkuji!

Už mám ským spát.

Jsem sám doma a společnsot mi dělá blanka. Poprvé jsme si zalezli spolu do postele. Je to opravdu poprvé. Jsme spolu už téměř tři měsíce a možná už by se to dalo nazvat vztahem. Brával jsem jí hodně na výlety a mezi lidi. Myslím si totiž, že Blanka není příliš společenská. Nerada chodí mezi lidi. Chtěl bych to změnit. Brával jsem jí hodně do Brna. To je na tom zajímavé, že ačkoliv je celou dobu v Rožnově, nejvíce času jsem sní strávil v Brně. Také mi dělala společnost v práci. Myslím, že Blanka je fajn.

Příští týden to sní ukončím. Nemám na Blanku zase tolik času. Budu si muset najít jinou.

Kouzla přírody

Příroda je mocná čarodějka. To už snad ví každý. Občas čaruje tam o někdy zase onde. No prostě dokáže překvapit.
Nejvíce bych řekl, že příroda musí čarovat při vytváření mileneckých a jiných párů. Když si tak jdete po ulici a díváte se na ty lidi, jak se vodí za ručky, tak je to fajn. Ale když se podíváte, co se za lidi dali dohromady??? Každá dvojice je složena ze hezké a škaredé polovičky. Jako typický chlap bych se mohl projevit, že hezká je vždy žena, a škaredý chlap, ale není tomu tak. Né všechny ženy jsou krásné, co si ostatně budeme povídat, a né všichni muži jsou škaredí. Já jsem toho zářivým příkladem. :-)) Takto kombinované páry jsou zřejmě následkem dlouhodobého vývoje, který zasáhl lidstvo. No vezměte si, že by se dávali dohromady jen hezcí lidi...no co by potom dělali ostatní. A když se říká, že jen hezcí lidi mají hezké děti. No dokážete si představit tu hrůzu, co by vzešla z těch škaredých? Příroda si to opravdu umí zařídit. :-))
Z této teorie je možno odvodit teorii osamění. Každý kdo je sám, a nemůže najít svou polovičku nejspíše hledá ve špatném koši. Kupříkladu já. Hledám v koši krásných, i když při mých kvalitách vím, že to není ten správný koš, když se mi to v minulosti již několikrát osvědčilo, že si mě vyhledávají především děvčata z koše druhého. :-))

Divadelní blog

V první řadě bych chtěl napsat, že můj den se zančně změnil. Začal jsem sportovat, nebo spíše jezdit na rotopedu a tudíž již tam není tolik prázdno. Seriály neustále zůstavají, jelikož rotoped je před televizí. Kdybch to vzal jako když jedu krajinou, musel bych říct, že máme celkem rušné okolí. Pořád nějaká vražda, komická situace a především mám pocit jako bych občas lidem projížděl přímo obyvákem.
V druhé řadě bych chtěl napsat, že můj den okoření i práce. Třeba onehdá jsem se vydal ráno do práce...byl jsem tam pět minut před začátkem, tak jsem si napsal, že jsem přišel o čtvrt hodiny dříve. No prostě paráda. Stejně tak jsem odešel pět minut po konci a napsal jsem si 45 minut přesčas. Celkem mi to dá hodinu navíc...chtělo by to více takových dnů.
Ve třetí řadě bych chtěl napsat, že můj prací okořeněný den byl okořeněn i čerstvou krví. To si tak čtu z baječné knihy kolegyně Říchové, když příjde do plavčíkarny (abych nezapomněl tak dělám palvčíka na krytém bazéně) člověk se sakrváceným obličejem. Škoda, že mi bylo blbe mu říct ať počká, že si ho vyfotím. Krev tekla po celém ksichte. No prostě paráda. Ten chlápek dělal hovadiny na tobogánu a rozbil si hlavu. No a já to pak musel řešit.
Ve čtvrté řadě bych chtěl napsat, že můj život se začíná směřovat do bulharska, a proto....POJEĎTE VŠICHNI SEMNOU. Bude tam parádní prdel.
V páté řadě bych chtěl napsat, že pokud si sednu takto dozadu, tak zákonitě předemnou bude sedět někdo jako Martin Kozák a ja zase hovno uvidím.
Tak a teď přeji všem krásné podívání na tohle představení, kterému něktří říkají život.

Sex jednou týdně

Je to paráda si takto užívat...nebo se to alespoň píše v knihách. I když mám pocit, že jsem zvolil špatnou literaturu. Kolegyně Říchová o tom nic nepíše. Třeba se dočkám na konci knihy...alespoň mám motivaci ji dočíst.
Tento tyden se chystám na galavečer. Jedná se o médní přehlídku vrámci veletrhů Styl a Kabo. Chodím tam již alespoň tři roky...vždy s vidinou sezamení s nějakou hezkou modelkou, která by byla ideální k mé výšce. Chodím tam zbytečně. Tak malé modelky neexistujou. :) Druhý důvod proč tam chodím je se zadarmo nažrat a napit. Svůj úkol si plním na sto procent. Ještě se mi nepodařilo odejít szřízlivý a s prázdným žaludkem. Tak že suma sumárum. Plán plním na 50 %. Kolegové z východu by mě jistě nepochválili. No jo, kde jsou ty doby, kdy se plány plnily na 120 %.
Rozhodl jsem se hubnout, abych byl na leto krasny a měl na břiše svaly a ne jeden velky sval, kterému důvěrně říkám pecen. Říkám si, že na buchty na břiše musím nějakou dostat...tak uvidíme, až se zase budu plavčíkovat a svůj pecen budu schovávat pod tričkem. Už teď nedoufam, že bych svůj plán splnil na 100 %.
Myslím, že si kladu moc vysoké cíle. Myslím, že bych neměl bydlet doma, pokud chci hubnout. Myslím, že v Bulharsku bude v září krásné slunečné počasí, které mi ráno poleze na nervy, když mi bude svítit do očí. :)

Prazdny blog

Asi tako vypada muj den....







vlastně ne.....někde do pulky bych zařadil------SERIAL.




:-)

Už je to tady

Už je to tady.
Málo kdo tomu mohl uvěřit, ale ono to přišlo. Přišel letošní první sníh. No to byla paráda, když se to začalo sypat. Ačkoliv předpovědi hlásily již týden dopředu, že to přijde, přesto dokázala letošní krutá a nevypočitatelná zima cestáře zaskočit. Na to doplatil ne jeden slušný řidič. Já jsme toho zářivým příkladem. :-)) Ačkoliv jezdím slušně, pouštím lidi na přechodu pro chodce, ručička tachometru mého osobního vozu nepřekračuje magickou hranici, tak se mi stala ona nemilá příhoda. Jedu si takto klidně na státnice, venku chumelí jako by se tomu nahoře roztrhala peřina a na cestách je upravená pěti centimetrová vrstva rozježděného sněhu. Tak si to valím tou rychlostí v rozmezí 30 až 70 km/h a očekávám, že dálnice bude lepší. Ale ono ne. Naštěstí byl slabý provoz. Když tu najednou při přejíždění z pruhu do pruhu se Autko začalo točit. Duchaplně dávám kontra. Dálnice je mi téměř úzká. Autko se přetáčí na druhou stranu a já stejně střelhbitě dávám zase kontra...už začínám mít dojem, že se to vyrovnalo, když tu ucítím jak se bezmocně začínáme otáčet.Vidím, že nás míjí bílá dodávka. Udělali jsme dobrých 295 stupňů a zastavili. Adrenalin stoupl na hranici freeridu v lese Řáholci. No prostě mazec, a kdyby mi to nezdechlo, stačilo jen přidat plyn a pokračovat v cestě. :-))
Už je to tady!
No jo, je to tady, ale pořád ne všechno. Proběhly státnice na žurně. Ty byly paráda. Konečně člověk využil kolektivního ducha a interakce s ostatními. Společnými silami se nám podařilo uskutečnit jeden splnitelný sen a ukončit jeden z oborů, jež by nám měl obohatit život. Jestli obohatil je ovšem již věc druhá. :))) Přes veškerou snahu a se mi nepodařilo udržet si svůj standard a dostat oblíbené E. Překonal jsme se a celkově obdržel krásné C. Pochopitelně to je souborná známka, a proto mi to nedá se nepochlubit. Z testu kolegy Večeři jsem uspěl na sto procent, když jsem dosáhl 100 bodů ze 100. Stejně jako páru mých spolužáku.
Už je to tady.
No jo, už je to zase tady....sníh taje a vidina parádního snowboardingu se mi rozpouští před očima. Každý den asi nemůže být nadělení. Koukám z okna a hledám ty metrové závěje. Zbytečně. Asi letos nepřijdou. Ale přesto ještě neháži flintu do sněhu. :-)) Předpoklad studeného února a března je pořád ještě mezi mými nejmilejšími. Jen uvidíme jak dopadne.

Nový rok...ku zkáze krok.

Ačkoliv letošní Nový rok dopadl o poznání lépe než ten minulý, tak následný vývoj se opět ubíral stejným směrem. Všechno šlo do sraček. Těžko vzpomínat na myšlenky kolegy Poppera, který byl zřejmě velkým idealistou, který viděl budoucnost lidstva jako cestu k blahobytu....hovno.
A podobných filozofických keců bychom s Ondrou nejspíše vytlačili mnohem více, jenže pořád je to málo abychom byli hodni získat bakalářský titul na FSS MU v Brně. Ostatně takových lidí bylo celých 17, jež nedostali očekávané hodnocení své snahy se naučit, ale vyslechli si F, jež nepronesl ani sam vedoucí katedry. Asi mu vyhlašování výsledků není dost, aby se účastnil...asi se skrývá za nějkou novou komparací. Dobře mu tak. Stejně to za to nestálo...
Ten den stál alespoň za deset piv. Stál alespoň za solidní útratu. A stál minimálně za vidění se s bývalými a snad budoucími spolužáky.
Jak už to tak vypadá, bude ze mě věčný student, ale abych Vás všechny uklidnil...nebude ze mě věčný student. Pokud totiž neudělám červnový pokus, tak nebudu nic. Vlastně budu nezaměstaný, bez vysokoškolského vzdělání.