Divadelní blog

V první řadě bych chtěl napsat, že můj den se zančně změnil. Začal jsem sportovat, nebo spíše jezdit na rotopedu a tudíž již tam není tolik prázdno. Seriály neustále zůstavají, jelikož rotoped je před televizí. Kdybch to vzal jako když jedu krajinou, musel bych říct, že máme celkem rušné okolí. Pořád nějaká vražda, komická situace a především mám pocit jako bych občas lidem projížděl přímo obyvákem.
V druhé řadě bych chtěl napsat, že můj den okoření i práce. Třeba onehdá jsem se vydal ráno do práce...byl jsem tam pět minut před začátkem, tak jsem si napsal, že jsem přišel o čtvrt hodiny dříve. No prostě paráda. Stejně tak jsem odešel pět minut po konci a napsal jsem si 45 minut přesčas. Celkem mi to dá hodinu navíc...chtělo by to více takových dnů.
Ve třetí řadě bych chtěl napsat, že můj prací okořeněný den byl okořeněn i čerstvou krví. To si tak čtu z baječné knihy kolegyně Říchové, když příjde do plavčíkarny (abych nezapomněl tak dělám palvčíka na krytém bazéně) člověk se sakrváceným obličejem. Škoda, že mi bylo blbe mu říct ať počká, že si ho vyfotím. Krev tekla po celém ksichte. No prostě paráda. Ten chlápek dělal hovadiny na tobogánu a rozbil si hlavu. No a já to pak musel řešit.
Ve čtvrté řadě bych chtěl napsat, že můj život se začíná směřovat do bulharska, a proto....POJEĎTE VŠICHNI SEMNOU. Bude tam parádní prdel.
V páté řadě bych chtěl napsat, že pokud si sednu takto dozadu, tak zákonitě předemnou bude sedět někdo jako Martin Kozák a ja zase hovno uvidím.
Tak a teď přeji všem krásné podívání na tohle představení, kterému něktří říkají život.

Sex jednou týdně

Je to paráda si takto užívat...nebo se to alespoň píše v knihách. I když mám pocit, že jsem zvolil špatnou literaturu. Kolegyně Říchová o tom nic nepíše. Třeba se dočkám na konci knihy...alespoň mám motivaci ji dočíst.
Tento tyden se chystám na galavečer. Jedná se o médní přehlídku vrámci veletrhů Styl a Kabo. Chodím tam již alespoň tři roky...vždy s vidinou sezamení s nějakou hezkou modelkou, která by byla ideální k mé výšce. Chodím tam zbytečně. Tak malé modelky neexistujou. :) Druhý důvod proč tam chodím je se zadarmo nažrat a napit. Svůj úkol si plním na sto procent. Ještě se mi nepodařilo odejít szřízlivý a s prázdným žaludkem. Tak že suma sumárum. Plán plním na 50 %. Kolegové z východu by mě jistě nepochválili. No jo, kde jsou ty doby, kdy se plány plnily na 120 %.
Rozhodl jsem se hubnout, abych byl na leto krasny a měl na břiše svaly a ne jeden velky sval, kterému důvěrně říkám pecen. Říkám si, že na buchty na břiše musím nějakou dostat...tak uvidíme, až se zase budu plavčíkovat a svůj pecen budu schovávat pod tričkem. Už teď nedoufam, že bych svůj plán splnil na 100 %.
Myslím, že si kladu moc vysoké cíle. Myslím, že bych neměl bydlet doma, pokud chci hubnout. Myslím, že v Bulharsku bude v září krásné slunečné počasí, které mi ráno poleze na nervy, když mi bude svítit do očí. :)

Prazdny blog

Asi tako vypada muj den....







vlastně ne.....někde do pulky bych zařadil------SERIAL.




:-)

Už je to tady

Už je to tady.
Málo kdo tomu mohl uvěřit, ale ono to přišlo. Přišel letošní první sníh. No to byla paráda, když se to začalo sypat. Ačkoliv předpovědi hlásily již týden dopředu, že to přijde, přesto dokázala letošní krutá a nevypočitatelná zima cestáře zaskočit. Na to doplatil ne jeden slušný řidič. Já jsme toho zářivým příkladem. :-)) Ačkoliv jezdím slušně, pouštím lidi na přechodu pro chodce, ručička tachometru mého osobního vozu nepřekračuje magickou hranici, tak se mi stala ona nemilá příhoda. Jedu si takto klidně na státnice, venku chumelí jako by se tomu nahoře roztrhala peřina a na cestách je upravená pěti centimetrová vrstva rozježděného sněhu. Tak si to valím tou rychlostí v rozmezí 30 až 70 km/h a očekávám, že dálnice bude lepší. Ale ono ne. Naštěstí byl slabý provoz. Když tu najednou při přejíždění z pruhu do pruhu se Autko začalo točit. Duchaplně dávám kontra. Dálnice je mi téměř úzká. Autko se přetáčí na druhou stranu a já stejně střelhbitě dávám zase kontra...už začínám mít dojem, že se to vyrovnalo, když tu ucítím jak se bezmocně začínáme otáčet.Vidím, že nás míjí bílá dodávka. Udělali jsme dobrých 295 stupňů a zastavili. Adrenalin stoupl na hranici freeridu v lese Řáholci. No prostě mazec, a kdyby mi to nezdechlo, stačilo jen přidat plyn a pokračovat v cestě. :-))
Už je to tady!
No jo, je to tady, ale pořád ne všechno. Proběhly státnice na žurně. Ty byly paráda. Konečně člověk využil kolektivního ducha a interakce s ostatními. Společnými silami se nám podařilo uskutečnit jeden splnitelný sen a ukončit jeden z oborů, jež by nám měl obohatit život. Jestli obohatil je ovšem již věc druhá. :))) Přes veškerou snahu a se mi nepodařilo udržet si svůj standard a dostat oblíbené E. Překonal jsme se a celkově obdržel krásné C. Pochopitelně to je souborná známka, a proto mi to nedá se nepochlubit. Z testu kolegy Večeři jsem uspěl na sto procent, když jsem dosáhl 100 bodů ze 100. Stejně jako páru mých spolužáku.
Už je to tady.
No jo, už je to zase tady....sníh taje a vidina parádního snowboardingu se mi rozpouští před očima. Každý den asi nemůže být nadělení. Koukám z okna a hledám ty metrové závěje. Zbytečně. Asi letos nepřijdou. Ale přesto ještě neháži flintu do sněhu. :-)) Předpoklad studeného února a března je pořád ještě mezi mými nejmilejšími. Jen uvidíme jak dopadne.