Divadelní blog

V první řadě bych chtěl napsat, že můj den se zančně změnil. Začal jsem sportovat, nebo spíše jezdit na rotopedu a tudíž již tam není tolik prázdno. Seriály neustále zůstavají, jelikož rotoped je před televizí. Kdybch to vzal jako když jedu krajinou, musel bych říct, že máme celkem rušné okolí. Pořád nějaká vražda, komická situace a především mám pocit jako bych občas lidem projížděl přímo obyvákem.
V druhé řadě bych chtěl napsat, že můj den okoření i práce. Třeba onehdá jsem se vydal ráno do práce...byl jsem tam pět minut před začátkem, tak jsem si napsal, že jsem přišel o čtvrt hodiny dříve. No prostě paráda. Stejně tak jsem odešel pět minut po konci a napsal jsem si 45 minut přesčas. Celkem mi to dá hodinu navíc...chtělo by to více takových dnů.
Ve třetí řadě bych chtěl napsat, že můj prací okořeněný den byl okořeněn i čerstvou krví. To si tak čtu z baječné knihy kolegyně Říchové, když příjde do plavčíkarny (abych nezapomněl tak dělám palvčíka na krytém bazéně) člověk se sakrváceným obličejem. Škoda, že mi bylo blbe mu říct ať počká, že si ho vyfotím. Krev tekla po celém ksichte. No prostě paráda. Ten chlápek dělal hovadiny na tobogánu a rozbil si hlavu. No a já to pak musel řešit.
Ve čtvrté řadě bych chtěl napsat, že můj život se začíná směřovat do bulharska, a proto....POJEĎTE VŠICHNI SEMNOU. Bude tam parádní prdel.
V páté řadě bych chtěl napsat, že pokud si sednu takto dozadu, tak zákonitě předemnou bude sedět někdo jako Martin Kozák a ja zase hovno uvidím.
Tak a teď přeji všem krásné podívání na tohle představení, kterému něktří říkají život.