No konečně...

Tak je to konečně tady. Dostal jsem se k napsání blogu. Za poslední dobu se toho hodně stalo, ale k napsání mě dohnalo něco úplně jiného. Všichni mě a na mě serou. To je základní motiv tohoto blogu.

Před nedávnem jsem zažil nevšední zážitek. Tandemový seskok z letadla ze 4 000 m. Byla to paráda...letěl jsem 60 vtěřin volným pádem. Ke konci to bylo rychlostí cca 210 km/h. No paráda. Lepší než tak jet v autě. Jen mě nasralo, že to tak brzy končí. :-(

Před nedávnem jsem se seznámil s holkou....jak nevšední. Známe se od vidění již nějaký měsíc, ale promluvili jsme na sebe až nedávno. Dal jsem ji své telefonní číslo a čekal....čekal jsem déle než tyto tečky. Ve tři v noci asi za čtyři dny, když už jsem si říkal, že to bylo zbytečné mě prozvonilo číslo a bla ruka v rukávě.
Následně jsme se sešli a dlouho si povídali a chodili, lizali zmrzlinu. No paráda. Asi jsme si padli do oka. Od te doby si piseme a nebo voláme....aby to uvedl na správno míru. Píšu a volám a zřídka kdy dostávam na sms odpověď. Ale v telefonu jsme na sebe milí. Měli jsme se vidět ale měla nehodu. Věřím tomu. Snad je v pořádku. Když jí napíšu čekam několik dní na reakci. Pak volám. Jsme slaboch a jsem s ni rad a rád ji slyším. Chtěl bych s ní být. Nejde to. Sere mě jak sere na svůj telefón a nevím, co s ní je. :-(

Poslední dobou mě serou kecy mých známých a blbé vtipy, které mi dříve nevadily. Buď jsem se změnil nebo jsou všichni ostatní hloupí, ale serou mě. Jsem radší když na mě nemluví. Ale občas dokáží i potěšit a to bych nechtěl abych o to přišel.

Zjistil jsem, že mám v kontakt listu ICQ asi dvě třetiny lidí kterým nemám co říct a se kterými se ani nezdrvím. Přemýšlel jsem, že bych je vymazal, ale přeci občas můžu něco potřebovat a byla by škoda je vymazat. Sere mě, že je každý důležitý i když je zbytečný.

Sere mě, že jsem poslední dobou přecitlivěly a nasraný.

A především mě SERE, to že život není peříčko a pokud chceme pomáhat tomu koho máme rádi tak nás k sobě moc často nepustí.