Tak jsem se dozvěděl, že můj poslední blog byl natolik pesimistický, že se mě každý ptal, co se mi stalo. Dokonce jsem se dozvěděl, že je to napsano jako by: "hodně hafo, jako kdybyste se rozešli, umřeli ti rodiče a ty sám čekal na výsledky testů na aids".
Tak že, snad jsme se nerozešli, o rodičích vím z posledního rána a na testy raději nejdu, abych nemusel čekat na výsledky. Ale na Bulharské sestřičky si dávám pozor, tak by to mohlo byt v pohodě. :-))
Chtěl bych řít, že nálada je už v pohodě. Už vidím svět v zelených barvách...občas prosvitne nějaká ta modrá, to když se podívám do vedlejšího bazénu. Můžou za to dva fakty. Jeden rozhovor s mou oblibenou slečnou a zjištění, že ji asi ještě uvidím. :-)) A kdo má na tom především zásluhu je Ondrášek.
Ondrášek je asi 5-ti týdení syn mé bývalé spolužačky Radky. Je to asi milé dítě, i když jsem jej nikdy neviděl. Ale Raduš se rozhodla, že jej pojede zapít za svými bývalými kamarádkami a posléze i kamarády. A tak jsme se Vitou pekne vterli a musím uznat, že to byla parádní párty. Jen jedna věc mě mrzí. Porušil jsem svůj měsíc nealka - ale Ondrášek je důležitější.
Ještě jedno upozornění pro všechny. Nikdy si nedávejte banánové cappy. Takovy hnus jsem ještě neviděl. :)))
Ondraškovi čest a slávu.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat