Včerejší večer se jako klasicky ve středu vydařil. S předsevzetím, že nebudu pít jsem ráno vyrazil do Brna. Dařilo se mi to někdy do čtvrté hodidny kdy mě Květa výtahla na první hnusné pivo. S výmluvou vyučovycí hodiny jsem se dostal ze spárů a odešel do školy. Jenže co čert nechtěl. Kolega Dufek to asi zazdil a hodina se nekonala. Po společné poradě s ostatními spolužáky jsme došli k závěru, že musíme jít pracovat zase do hospody. :-( Tak jsme šli. Na mou střízlivou středu to zařínalo být moc a všem dnům neměl být pořád konec.
Práce na projektu trvala cca do osmi hodin, když jsme jako skupina vyrazili směr Erasmus party na FSS. Ano, zase Erasmus. A kdo nás do toho navezl? Ani mi nemluvte. Každopádně tohle byla první Erasmus sešlost, která by mi nebyla proti srsti. Promítání dokumentu o chlastání zahraničních studentů bylo zábavné a následné posezení v Hobbitu se taky dalo zvladnout. Následný přechod do Charlies uz byl horsí. Po příchodu na místo bylo všude plno lidí. Zněla všude nějaká řeč a co více, pořád se někdo po někom plazil. Jen na naší skupince bylo vidět, že by taky chtěla ale nikdo se plazit nechtěl. S postupnými dávkami alkholu docházelo na nejhorší. Květa začala shazovat oblečení. V ten moment se všechny naděje na jakýkoliv cokoliv rozplynuly jako dým. A já vyhlížel brzký konec.
Od podvečera jsem byl domluveny s Chlebem, že u něj opět přespím. Neviděl jsem v tom sebemenší problém. Když došla Květa, říkala, že Chleba dojde. Což jsem bral jako pozitivní prvek pač ho nebudu muset nikde nahánět. Když se ovčem neukázal do pul jedenácté znejistěl jsem. Poslal jsem mu utdíž sms. Samozřejmě bez odpovědi. Když jsem zkusil hovor tak to pečivo ani nezaregovalo. Pořád jsem viděl jiskřičku naděje, že dojdu a nějak ho probudím. A ono ejhle. Po mém příchodu k Chlebovi byly všechny zámky pečlivě uzamčeny a okna byly více než na povedeně a důmyslně řešeny. Ani klepání mi tentokráte nepomohlo. Chleba nebyl. Nu což, otočil jsem se a plouživým krokem kráčel smer město.
Po příchodu do centra jsem si to namíril do CPS. Kde jinde je taky free teplo :)) Sednul jsem za kompl a postu jsem mel prekontrolovanou behem chvilky. Taky zprávy na idnes se nedokázaly vysplhat na dobu delsí nez 10 minut. To byl problém. Co ted? Sebral jsem svá zvazadla a sel k nejblizsi lavicce s topením. Dobre jsem udelal...oprel jsem se a usnul. Jenze soudružka uklízečka má asi nasmlouváno hodně kšeftů a CPS ji vyšlo zrovna na noc...rámus vysavače me probouzí kolem páté ráno. Upadám do bezmoci. Když tu mě ozářila spásná myšlenka. Došel jsem za typkama z IT, alias i ostrahy, jestli jim nebude vadit kdyz se tam (s)proste natáhnu nekde na lavku. Dostalo se mi jasné odpovědi. "Když se nebudeš svlékat do pyžama tak klidně" To byl povel, který započal můj spánek. Zadní lavice na chodbě, u topení a nápojového automatu nesla moje jmémo.
Musím uznat, že spaní je to poněkud slabší. Ale děkuji za něho....
čtvrtek 13. prosince 2007
čtvrtek 8. listopadu 2007
Už nejsem nejmladší
Už nejsem nejmladší. Dokazuje to jednak moje boles v zadech, bolevé kotníky, bolavý krk, namasírovana záda a touha po klidném domově. To že už nejsem nejmladší taky jde vidět na mých studijních výsledcích. Na 85 % přednášek mám 90% docházku a na 76% z nich chodim střízlivý. Začínám se měnit.
Svým způsobem za to může kamarádova stavba. Makám jak černý, ještě za levnější peníz, vlastně jen za děvky na kolaudaci. I když to taky svým způsobem neni zanedbatelny statek. :) Ale na stavbě je klid a mir. Člověk nepotřebuje na nic myslet nad ničím koumat, jen nad tim, kam ten 86 kg šutr přijde do te zdi položit. Byl jsem jmenovan stavbyvedoucim...pry mi jde tohle rozhodovani nejlepe. Asi to bude tim, že jsem hraval kdysi tetris.
A těd z jineho soudku.
a co třeba smrt. :-)) Ti z vas kdo chodi na kolegu Pavelku už asi vědí. Pan docent mě potěšil, vlastně mě dokoncě pochválil. Začínám starnout. Rozumím Pavelkovi.
Svým způsobem za to může kamarádova stavba. Makám jak černý, ještě za levnější peníz, vlastně jen za děvky na kolaudaci. I když to taky svým způsobem neni zanedbatelny statek. :) Ale na stavbě je klid a mir. Člověk nepotřebuje na nic myslet nad ničím koumat, jen nad tim, kam ten 86 kg šutr přijde do te zdi položit. Byl jsem jmenovan stavbyvedoucim...pry mi jde tohle rozhodovani nejlepe. Asi to bude tim, že jsem hraval kdysi tetris.
A těd z jineho soudku.
a co třeba smrt. :-)) Ti z vas kdo chodi na kolegu Pavelku už asi vědí. Pan docent mě potěšil, vlastně mě dokoncě pochválil. Začínám starnout. Rozumím Pavelkovi.
čtvrtek 16. srpna 2007
Holky
Patnáctileté holky jsou fajn na pár dní.
Sedmnáctileté jsou fajn na pár týdnů.
S dvacítkami lépe nezačínat, pač prožívají krizi prvního přechodu.
S vrstevníci je to fajn, jen všechny hezké již jsou vybrané a jen zřídkakdy se nějaká uvolní.
O něco starší jsou fajn na sex.
Úplně starší si říkají, že jsou moc staré a i když jim okolí říká opak.
Sedmnáctileté jsou fajn na pár týdnů.
S dvacítkami lépe nezačínat, pač prožívají krizi prvního přechodu.
S vrstevníci je to fajn, jen všechny hezké již jsou vybrané a jen zřídkakdy se nějaká uvolní.
O něco starší jsou fajn na sex.
Úplně starší si říkají, že jsou moc staré a i když jim okolí říká opak.
neděle 29. července 2007
Sláva Ondráškovi
Tak jsem se dozvěděl, že můj poslední blog byl natolik pesimistický, že se mě každý ptal, co se mi stalo. Dokonce jsem se dozvěděl, že je to napsano jako by: "hodně hafo, jako kdybyste se rozešli, umřeli ti rodiče a ty sám čekal na výsledky testů na aids".
Tak že, snad jsme se nerozešli, o rodičích vím z posledního rána a na testy raději nejdu, abych nemusel čekat na výsledky. Ale na Bulharské sestřičky si dávám pozor, tak by to mohlo byt v pohodě. :-))
Chtěl bych řít, že nálada je už v pohodě. Už vidím svět v zelených barvách...občas prosvitne nějaká ta modrá, to když se podívám do vedlejšího bazénu. Můžou za to dva fakty. Jeden rozhovor s mou oblibenou slečnou a zjištění, že ji asi ještě uvidím. :-)) A kdo má na tom především zásluhu je Ondrášek.
Ondrášek je asi 5-ti týdení syn mé bývalé spolužačky Radky. Je to asi milé dítě, i když jsem jej nikdy neviděl. Ale Raduš se rozhodla, že jej pojede zapít za svými bývalými kamarádkami a posléze i kamarády. A tak jsme se Vitou pekne vterli a musím uznat, že to byla parádní párty. Jen jedna věc mě mrzí. Porušil jsem svůj měsíc nealka - ale Ondrášek je důležitější.
Ještě jedno upozornění pro všechny. Nikdy si nedávejte banánové cappy. Takovy hnus jsem ještě neviděl. :)))
Ondraškovi čest a slávu.
Tak že, snad jsme se nerozešli, o rodičích vím z posledního rána a na testy raději nejdu, abych nemusel čekat na výsledky. Ale na Bulharské sestřičky si dávám pozor, tak by to mohlo byt v pohodě. :-))
Chtěl bych řít, že nálada je už v pohodě. Už vidím svět v zelených barvách...občas prosvitne nějaká ta modrá, to když se podívám do vedlejšího bazénu. Můžou za to dva fakty. Jeden rozhovor s mou oblibenou slečnou a zjištění, že ji asi ještě uvidím. :-)) A kdo má na tom především zásluhu je Ondrášek.
Ondrášek je asi 5-ti týdení syn mé bývalé spolužačky Radky. Je to asi milé dítě, i když jsem jej nikdy neviděl. Ale Raduš se rozhodla, že jej pojede zapít za svými bývalými kamarádkami a posléze i kamarády. A tak jsme se Vitou pekne vterli a musím uznat, že to byla parádní párty. Jen jedna věc mě mrzí. Porušil jsem svůj měsíc nealka - ale Ondrášek je důležitější.
Ještě jedno upozornění pro všechny. Nikdy si nedávejte banánové cappy. Takovy hnus jsem ještě neviděl. :)))
Ondraškovi čest a slávu.
pátek 27. července 2007
No konečně...
Tak je to konečně tady. Dostal jsem se k napsání blogu. Za poslední dobu se toho hodně stalo, ale k napsání mě dohnalo něco úplně jiného. Všichni mě a na mě serou. To je základní motiv tohoto blogu.
Před nedávnem jsem zažil nevšední zážitek. Tandemový seskok z letadla ze 4 000 m. Byla to paráda...letěl jsem 60 vtěřin volným pádem. Ke konci to bylo rychlostí cca 210 km/h. No paráda. Lepší než tak jet v autě. Jen mě nasralo, že to tak brzy končí. :-(
Před nedávnem jsem se seznámil s holkou....jak nevšední. Známe se od vidění již nějaký měsíc, ale promluvili jsme na sebe až nedávno. Dal jsem ji své telefonní číslo a čekal....čekal jsem déle než tyto tečky. Ve tři v noci asi za čtyři dny, když už jsem si říkal, že to bylo zbytečné mě prozvonilo číslo a bla ruka v rukávě.
Následně jsme se sešli a dlouho si povídali a chodili, lizali zmrzlinu. No paráda. Asi jsme si padli do oka. Od te doby si piseme a nebo voláme....aby to uvedl na správno míru. Píšu a volám a zřídka kdy dostávam na sms odpověď. Ale v telefonu jsme na sebe milí. Měli jsme se vidět ale měla nehodu. Věřím tomu. Snad je v pořádku. Když jí napíšu čekam několik dní na reakci. Pak volám. Jsme slaboch a jsem s ni rad a rád ji slyším. Chtěl bych s ní být. Nejde to. Sere mě jak sere na svůj telefón a nevím, co s ní je. :-(
Poslední dobou mě serou kecy mých známých a blbé vtipy, které mi dříve nevadily. Buď jsem se změnil nebo jsou všichni ostatní hloupí, ale serou mě. Jsem radší když na mě nemluví. Ale občas dokáží i potěšit a to bych nechtěl abych o to přišel.
Zjistil jsem, že mám v kontakt listu ICQ asi dvě třetiny lidí kterým nemám co říct a se kterými se ani nezdrvím. Přemýšlel jsem, že bych je vymazal, ale přeci občas můžu něco potřebovat a byla by škoda je vymazat. Sere mě, že je každý důležitý i když je zbytečný.
Sere mě, že jsem poslední dobou přecitlivěly a nasraný.
A především mě SERE, to že život není peříčko a pokud chceme pomáhat tomu koho máme rádi tak nás k sobě moc často nepustí.
Před nedávnem jsem zažil nevšední zážitek. Tandemový seskok z letadla ze 4 000 m. Byla to paráda...letěl jsem 60 vtěřin volným pádem. Ke konci to bylo rychlostí cca 210 km/h. No paráda. Lepší než tak jet v autě. Jen mě nasralo, že to tak brzy končí. :-(
Před nedávnem jsem se seznámil s holkou....jak nevšední. Známe se od vidění již nějaký měsíc, ale promluvili jsme na sebe až nedávno. Dal jsem ji své telefonní číslo a čekal....čekal jsem déle než tyto tečky. Ve tři v noci asi za čtyři dny, když už jsem si říkal, že to bylo zbytečné mě prozvonilo číslo a bla ruka v rukávě.
Následně jsme se sešli a dlouho si povídali a chodili, lizali zmrzlinu. No paráda. Asi jsme si padli do oka. Od te doby si piseme a nebo voláme....aby to uvedl na správno míru. Píšu a volám a zřídka kdy dostávam na sms odpověď. Ale v telefonu jsme na sebe milí. Měli jsme se vidět ale měla nehodu. Věřím tomu. Snad je v pořádku. Když jí napíšu čekam několik dní na reakci. Pak volám. Jsme slaboch a jsem s ni rad a rád ji slyším. Chtěl bych s ní být. Nejde to. Sere mě jak sere na svůj telefón a nevím, co s ní je. :-(
Poslední dobou mě serou kecy mých známých a blbé vtipy, které mi dříve nevadily. Buď jsem se změnil nebo jsou všichni ostatní hloupí, ale serou mě. Jsem radší když na mě nemluví. Ale občas dokáží i potěšit a to bych nechtěl abych o to přišel.
Zjistil jsem, že mám v kontakt listu ICQ asi dvě třetiny lidí kterým nemám co říct a se kterými se ani nezdrvím. Přemýšlel jsem, že bych je vymazal, ale přeci občas můžu něco potřebovat a byla by škoda je vymazat. Sere mě, že je každý důležitý i když je zbytečný.
Sere mě, že jsem poslední dobou přecitlivěly a nasraný.
A především mě SERE, to že život není peříčko a pokud chceme pomáhat tomu koho máme rádi tak nás k sobě moc často nepustí.
neděle 8. července 2007
Zitra napíšu blog
Dal jsem si předsevzetí, že zítra napíšu blog. Mám dokonce i téma...nechtě se překvapit.
neděle 3. června 2007
Do roka a do dne
"Lomikare, Lomikare! Do roka a do dne, vyzvu ťa na boží sůd." Známá to věta české literatury. A tak i já se vracím na místo činu. Bude tomu přesně rok, co se uskutečnilo první kolo meho boje za titulem. Nejde o titul posledního trosečník nebo titul tanečníka roku, ale titul Bc. A jako ostatní doufám, že v úterý tuto cestu ukončím. Vrátím se na místo činu a předvedu jim to, na co jsem se tak pečlivě chystal.
A jelikož jsem se v minulém postu zmínil o básni z loňského roku, rozhodl jsem se s Vámi o ni podělit.
A jelikož jsem se v minulém postu zmínil o básni z loňského roku, rozhodl jsem se s Vámi o ni podělit.
Lásku potkati
Chtěl bych potkat lásku bez starosti
Chtěl bych potkat lásku bez bolesti.
Chtěl bych potkat lásku na první pohled,
Abych už nepotřeboval cizí dohled.
Chtěl bych potkat ženu co má hnědé oči,
Co je krásna jak Indiánka „Nšoči“.
Chtěl bych ženu co je hodná, milá,
A aby si mě taky oblíbila.
Chtěl bych potka ženu, co má modré očka,
Vždyť přeci i ta muže byt super kočka.
Krásný úsměv, pěkný vzhled,
Zaujme mě na pohled.
Chtěl bych jednou takovou
Co by byla jenom mou.
Chtěl bych, aby měla pod čepicí,
A byla krásná bdící, spící.
Vždyť zas tolik nežádám,
Vždyť chci jenom trošku.
Zatím tajně uctívám,
Jen jí podobnou sošku.
Snad jednou přijde správný den,
Kdy splní se mi tenhle sen.
Snad se Amor umoudří,
A trápení mě ušetří.
Vím, že tady někde chodí,
Vím, že taky tohle hledá.
Samota nám sice škodí,
Ale láska ta se nedá.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
