Už nejsem nejmladší. Dokazuje to jednak moje boles v zadech, bolevé kotníky, bolavý krk, namasírovana záda a touha po klidném domově. To že už nejsem nejmladší taky jde vidět na mých studijních výsledcích. Na 85 % přednášek mám 90% docházku a na 76% z nich chodim střízlivý. Začínám se měnit.
Svým způsobem za to může kamarádova stavba. Makám jak černý, ještě za levnější peníz, vlastně jen za děvky na kolaudaci. I když to taky svým způsobem neni zanedbatelny statek. :) Ale na stavbě je klid a mir. Člověk nepotřebuje na nic myslet nad ničím koumat, jen nad tim, kam ten 86 kg šutr přijde do te zdi položit. Byl jsem jmenovan stavbyvedoucim...pry mi jde tohle rozhodovani nejlepe. Asi to bude tim, že jsem hraval kdysi tetris.
A těd z jineho soudku.
a co třeba smrt. :-)) Ti z vas kdo chodi na kolegu Pavelku už asi vědí. Pan docent mě potěšil, vlastně mě dokoncě pochválil. Začínám starnout. Rozumím Pavelkovi.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
nevím, nerozumím! že by přece jen stálo za to na pavelku chodit?:) ale uznávám, že přestože v jeho větách mnohdy podmět i přísudek chybí, nepřipadají mi tak nesrozumitelné jako dřív.
a se statistikou okolo přednášek máš teda sakra pravdu;)
No jo, na Pavelku se asi porad nevyplati chodit...i kdyz me prekvapuje tim, ze si dela dochazku. Ale obcas je celkem prdel ho poslouchat, jak si v prvaku u nas vybral dymku, tak na magistrech ho drzi tema smrt.
Hello. And Bye.
Okomentovat